Ve středu 18. 5. jsme se my, žáci devátého ročníku, vydali na dějepisnou exkurzi do Terezína. Prošli jsme si město, muzeum bývalého židovského ghetta a navštívili jsme i Malou pevnost, kde jsme si mohli například vyzkoušet, jaké to je být zavření v malé cele s dalšími 60 lidmi. Dozvěděli jsme se o každodenním životě Židů, kteří v Terezíně žili, a alespoň trochu jsme si přiblížili hrůzy, které tu museli snášet.  A jak si exkurzi užili samotní žáci? To nám řekli oni sami:
"Když jsem procházela po Terezíně, měla jsem hodně smíšené pocity. Zvlášť v Malé pevnosti a při návštěvě bývalého krematoria jsem se cítila opravdu zvláštně, asi proto, že jsem tam cítila tu negativní energii. Jsem ráda, že jsme měli možnost se tam podívat a vidět to na vlastní oči, protože jsme o tom ve škole hodně slyšeli. Myslím, že to pro všechny z nás bylo přínosné.“
Ella Vanessa Carroll
"Nejvíce skličující pocity jsem měl, když nás zavřeli do té cely. Opravdu bylo poznat, že je nás tam 60, a malé okénko moc nepomáhalo. Popravdě se mi tam nedýchalo vůbec dobře a já jako člověk malého vzrůstu jsem měl pocit, že mě ostatní zašlapou. Nedokážu si představit, že bych tam pobýval delší dobu. Ještě bych chtěl říct, že se mi moc líbil výklad průvodců. Jeden z nich měl dokonce v Terezíně tatínka, takže nám vyprávěl i z jeho vzpomínek. Bylo vidět, že se opravdu snaží, aby nás to bavilo.“
Vojtěch Sekanina
"Já osobně jsem neměl nějaké zvláštní nebo smutné pocity, asi to na mě nepůsobilo tolik jako na ostatní spolužáky. Ale tím, že moji prarodiče válku zažili a hodně mi o tom povídali, jsem byl rád, že jsem se tam mohl podívat. Přece jenom normálně s rodinou bych si tam na výlet asi nezajel. Myslím, že nám to zpestřilo výuku a zajímavě doplnilo učivo, kterým se teď zabýváme.“
Patrik Šaněk
"Několikrát se nám při procházení Terezínem stalo, že jsme měly husí kůži. Neustále nás doprovázela myšlenka, která nám připomínala, kolik lidí tady vlastně zemřelo. Za nás je určitě důležité, aby se takové události připomínaly. Obě nás baví číst knihy z této doby a jsme rády, že jsme si to takhle mohly přiblížit.“
 Viktorie Fialová a Magdaléna Hornová
Velký dík patří hlavně průvodcům, kteří nás Terezínem prováděli, za jejich trpělivost a skvěle připravený program. Myslím, že za všechny můžu říct, že jsme rádi, že jsme se mohli na toto místo podívat a dozvědět se spoustu nových věcí. 
Jolana Ondroušková